Design by Katyyk ( http://katyyk.blog.cz/ )


Tento blog je autorským blogem. Jakékoliv kopírování (a to i se zdrojem) JE ZAKÁZÁNO!!!

MUJ DRUHY BLOG: URCITE MRKNETE!!!



Dospělí nejsme nikdy =)

1. listopadu 2010 v 21:46 | AnDyNkA |  Dveře na zámek
Dospělost?? relativní pojem. Člověk vlastně neni dospělý nikdy, protože se pořád máme co učit. celý život. Rodiče s oblibou říkají, až budeš dospělý..... ale co je to vlastně dospělost? Mezi dospělé se počítají lidé kteří mají nad 18 let, mají rodinu, vlastní bydlení... ale o tom to v podstatě není. Každý člověk se vyvíjí naprosto odlišným způsobem, originálním způsobem. Za dospělého člověka by se neměl považovat ten jedinec, který má kompletně dotvořenou svou osobnost, který má za sebou vzdělání...  ale mělo by se to posuzovat podle toho myšlení a psychycké zralosti. Vždyt může být rozdíl člověk, kterému je dvacet a chová se jak puberťák a člověk který se na svůj věk chová, někdy i na více než je jejich věk. Dospělost nemůže nikdo posuzovat tak aby to bylo 100%.  Máme se pořád něco učit at jsme děti a nebo důchodci...
 

Do školy se dá chodit různě =)

1. listopadu 2010 v 19:54 | AnDyNkA |  DOLLZKY
kpk
                                                    ASI NEJAK TAKHLE CHODIM JA =)  ( dole)
avatar

oipoi
poipoi

 



Život

28. října 2010 v 19:53 | AnDyNkA |  Básničky
ŽIVOT


Můj život zdá se být živý.
Nebyl vždy takový.
Byla jsem smutná,
nechtěla jsem už žít.
A v tu smutnou chvíli,
mi maličký krásný osud,
změnil vše až dosud.
Miluji ho, milého kamaráda,
čím víc s ním jsem,
tím víc ho mám ráda.
S každým dalším dnem
zjišťuji, že mám pro koho žít.




VĚNOVÁNO VŠEM LIDIČKÁM, CO JSOU ŠŤASTNÍ S PARTNEREM/KOU.

Věčné téma, které mě chytá za srdíčko...

19. října 2010 v 21:32 | AnDyNkA |  Dveře na zámek
Fantasy.... to je moje druhé já. miluju mýtické a bájné postavy... zbožňuju elfy, jednorožce i anděly... nejvíce k tomuto tématu u mě přispívají knihy. Čtu totiž ze všeho nejradši fantasy literaturu, miluju, když si všecky ty postavy a to prostředí můžu sama vysnít podle toho, jak bych si to já osobně představovala a jakby se to líbilo mě. Ale nemám jen vymezenou knižní podobu fantasy. Také filmy a seriály, blogy s touto tématikou mě dokáži opravdu zaujmout a nadchnout pak je zaručeno, že u toho vydržím až do konce ( v případě blogu zkrátka ,,prošmejdím´´ každý kouteček blogu)... Nevím jak presně bych se na toto téma měla rozepsat to mi tak moc nejde, protože přeci jenom většina fantasy je uložena v naší hlavě, respektive v našem dokonalém mozku. Patří tam vše co si kdy vysníme, po čem toužíme, co si představujeme atd...

Tam bych nejradši ležela...

15. října 2010 v 16:39 | AnDyNkA |  Dveře na zámek
Hřbitov, o tom teď právě moc přemýšlím. Zda se tam nepodívat a už tam nezůstat. Mám chmurnou náladu. Všechno o čem sem kdy snila a co jsem si během svého krátkého života vybudovala se mi hroutí jako doměček z karet. A to vše jen kvůli jednomu odpornému člověku. Možná to ani není tolik k tématu, ale vycházím z aktuálního stavu mé duše. A ta je hodně utrápená. Jsem psychicky týraná od přítele mé matky. Vím , říkáte si proč s tím matka něco neudělá, ale to by se o mě musela zajímat. Víte ona mi denně dává najevo, že já jsem ,,ta nechtěná´´. Zkrátka je jí jedno co dělám , kde jsem, jak mi je, co se se mnou děje, nezajímám ji. Proto její přítel (dále nazýván otčímem) moc dobře ví, že si na mě může dovolit cokoliv a projde mu to. Nikdo mu na to nic n eřekne, protoze si pripadám jak v domě plném slepců. Nikdo nic nevidí, neslyší, všecko je podle nich v pořádku. Když svoje trable někomu vyprávím, každý mi říká, že to neni možné, že to takhle neni. A copak oni ví líp jak to je? Oni vedi jak mi je? Nevedí a nikdy vědět nebudou, protože nenaslouchají. Nechtějí naslouchat. Mám přítele, který mě dle mého úsudku mám moc moc rád, ale háček je v tom, že otčím nás svými nesmyslnými zákazy (které nedokáže ani obhájit, vysvětlit, podložit důkazy : místo toho opakuje že ho to nezajímá, že je to jeho barák, že budu poslouchat atd...) už opravdu štve a vím, že přítel už to nechce řešit. Ale to je pro mě jen horší. Místo aby se tomu postavil když vidí že brečím, protože jsem se pohádala s otčímem, neřekne nic jen to, že ho štveme a že sme mu všichni ukradení a že je naše rodina debilní a s tím odjede domů a dál to neřeší. Nechá mě být ve svém osudu. A mě by přitom stačilo jenom obejmutí a vlídné slůvečko. Prostě už nevím co dělat. A tak přemýšlím o sebevraždě...

ahooooj

15. října 2010 v 11:11 | AnDyNkA |  Příběhy všedního života
ahojkys člobrndíci!
Tedka vážně strašně nestíhám, to víte škola a písemky už sou v plnym proudu a ta Voška no uuuf, těžký je to i když se me to tak nezda. Snazim se sem občas zajít, kdykoliv mám jenom malinkatou chvilinku času a napisat nějaky ten článeček ale tedka to fakt moc nejde. To učení mě tedka docela zabíjí. Hlavně ta blbá němčina to nějak nestíhám se to učit zvlášť když mi němčina nejde přes pusu od tý doby co se jí učím. Nesnášim ten jazyk. A tedka si vemte, že se pomalu ani nestačim naučit téma na jednu písemku z něminy a už píšeme další. Je to hroznej fofr. Mno a když nejsem ve škole tak sem bud s přítelem a nebo se šrotitm v podstatě ani nic jinýho skoro nedělám. Nemám čas na svoje záliby, nemám čas skoro na nic. Sem z toho na nervy a docela mě to unavuje. Už aby byly nějaký prázdniny ( přičemž já podzimní prázdniny nemám, máme až vánoční)... Je to prostě děs běs a hrůza k tomu. tak doufám že se na mě AFFSKA moc nezlobíte že tedka nepřidávám a tak ju? Mám vás moc ráda a kdykoliv budu mít čásek tak semka zalítnu... asi jen takhle hodinku v pátek mužu říct že sem budu chodit pravidelně. Teda zatim... protoze hodinu a pul čekám na vlak. Zatim se mějte cvrčci moji čůůůs

A je tu zase podzim...

8. října 2010 v 11:12 | AnDyNkA |  Dveře na zámek
Téma týdne podrzim? To mě upřímně teda  moc nepotěšilo... podzim moc v oblibě nemám, protože je ošklivé počasí, pořád prší a je zima. Ale když to musí být. Pár prvních podzimů, kdy jsem vyrůstala jako miminko se mi asi jistojistě líbilo, protože mi to bylo jedno... pamatuji si jak jsem byla ve školce ráda, když nám v září paní učitelka zadala nějaký podrzimní úkol nebo kreslit stromky... jednou jsme meli obtiskávat podzimní listy a učitelka nám zadala, abychom si nasbírali listy všech barev a druhu... a já jakmile jsem přišla ze školky, okamžitě jsem vyrazila na zahradu a běhala sem a tam a sbírala listí... byla jsem jak šílenec... jo moc krásná vzpomínka :D

Konec SONC!!!!!!!!

29. září 2010 v 21:10 | AnDyNkA |  Soutěže!!!
tak zitra vyhlasim vysledky a vyrobim cenky az o vikendu dik za pochopeni... mam hodne pisemek ted

Kam dál