Design by Katyyk ( http://katyyk.blog.cz/ )


Tento blog je autorským blogem. Jakékoliv kopírování (a to i se zdrojem) JE ZAKÁZÁNO!!!

MUJ DRUHY BLOG: URCITE MRKNETE!!!



Dveře na zámek

Dospělí nejsme nikdy =)

1. listopadu 2010 v 21:46 | AnDyNkA
Dospělost?? relativní pojem. Člověk vlastně neni dospělý nikdy, protože se pořád máme co učit. celý život. Rodiče s oblibou říkají, až budeš dospělý..... ale co je to vlastně dospělost? Mezi dospělé se počítají lidé kteří mají nad 18 let, mají rodinu, vlastní bydlení... ale o tom to v podstatě není. Každý člověk se vyvíjí naprosto odlišným způsobem, originálním způsobem. Za dospělého člověka by se neměl považovat ten jedinec, který má kompletně dotvořenou svou osobnost, který má za sebou vzdělání...  ale mělo by se to posuzovat podle toho myšlení a psychycké zralosti. Vždyt může být rozdíl člověk, kterému je dvacet a chová se jak puberťák a člověk který se na svůj věk chová, někdy i na více než je jejich věk. Dospělost nemůže nikdo posuzovat tak aby to bylo 100%.  Máme se pořád něco učit at jsme děti a nebo důchodci...

Věčné téma, které mě chytá za srdíčko...

19. října 2010 v 21:32 | AnDyNkA
Fantasy.... to je moje druhé já. miluju mýtické a bájné postavy... zbožňuju elfy, jednorožce i anděly... nejvíce k tomuto tématu u mě přispívají knihy. Čtu totiž ze všeho nejradši fantasy literaturu, miluju, když si všecky ty postavy a to prostředí můžu sama vysnít podle toho, jak bych si to já osobně představovala a jakby se to líbilo mě. Ale nemám jen vymezenou knižní podobu fantasy. Také filmy a seriály, blogy s touto tématikou mě dokáži opravdu zaujmout a nadchnout pak je zaručeno, že u toho vydržím až do konce ( v případě blogu zkrátka ,,prošmejdím´´ každý kouteček blogu)... Nevím jak presně bych se na toto téma měla rozepsat to mi tak moc nejde, protože přeci jenom většina fantasy je uložena v naší hlavě, respektive v našem dokonalém mozku. Patří tam vše co si kdy vysníme, po čem toužíme, co si představujeme atd...

Tam bych nejradši ležela...

15. října 2010 v 16:39 | AnDyNkA
Hřbitov, o tom teď právě moc přemýšlím. Zda se tam nepodívat a už tam nezůstat. Mám chmurnou náladu. Všechno o čem sem kdy snila a co jsem si během svého krátkého života vybudovala se mi hroutí jako doměček z karet. A to vše jen kvůli jednomu odpornému člověku. Možná to ani není tolik k tématu, ale vycházím z aktuálního stavu mé duše. A ta je hodně utrápená. Jsem psychicky týraná od přítele mé matky. Vím , říkáte si proč s tím matka něco neudělá, ale to by se o mě musela zajímat. Víte ona mi denně dává najevo, že já jsem ,,ta nechtěná´´. Zkrátka je jí jedno co dělám , kde jsem, jak mi je, co se se mnou děje, nezajímám ji. Proto její přítel (dále nazýván otčímem) moc dobře ví, že si na mě může dovolit cokoliv a projde mu to. Nikdo mu na to nic n eřekne, protoze si pripadám jak v domě plném slepců. Nikdo nic nevidí, neslyší, všecko je podle nich v pořádku. Když svoje trable někomu vyprávím, každý mi říká, že to neni možné, že to takhle neni. A copak oni ví líp jak to je? Oni vedi jak mi je? Nevedí a nikdy vědět nebudou, protože nenaslouchají. Nechtějí naslouchat. Mám přítele, který mě dle mého úsudku mám moc moc rád, ale háček je v tom, že otčím nás svými nesmyslnými zákazy (které nedokáže ani obhájit, vysvětlit, podložit důkazy : místo toho opakuje že ho to nezajímá, že je to jeho barák, že budu poslouchat atd...) už opravdu štve a vím, že přítel už to nechce řešit. Ale to je pro mě jen horší. Místo aby se tomu postavil když vidí že brečím, protože jsem se pohádala s otčímem, neřekne nic jen to, že ho štveme a že sme mu všichni ukradení a že je naše rodina debilní a s tím odjede domů a dál to neřeší. Nechá mě být ve svém osudu. A mě by přitom stačilo jenom obejmutí a vlídné slůvečko. Prostě už nevím co dělat. A tak přemýšlím o sebevraždě...

A je tu zase podzim...

8. října 2010 v 11:12 | AnDyNkA
Téma týdne podrzim? To mě upřímně teda  moc nepotěšilo... podzim moc v oblibě nemám, protože je ošklivé počasí, pořád prší a je zima. Ale když to musí být. Pár prvních podzimů, kdy jsem vyrůstala jako miminko se mi asi jistojistě líbilo, protože mi to bylo jedno... pamatuji si jak jsem byla ve školce ráda, když nám v září paní učitelka zadala nějaký podrzimní úkol nebo kreslit stromky... jednou jsme meli obtiskávat podzimní listy a učitelka nám zadala, abychom si nasbírali listy všech barev a druhu... a já jakmile jsem přišla ze školky, okamžitě jsem vyrazila na zahradu a běhala sem a tam a sbírala listí... byla jsem jak šílenec... jo moc krásná vzpomínka :D

Uf byl to jen sen...

19. září 2010 v 20:01 | AnDyNkA

Zvoní telefon... ,,Andy pojd jdeme ven´´ volá kamrádka. Vyjdu tedy ven ze dveří svého pokoje v prvním patře našeho domu. Najednou koukám, místo schodů visí na trámu jen obyčejný provaz. Jak se to mohlo stát??? Nechápavě po něm zklouznu dolů a vyjdu ven ze dveří na zahradu. Po zahradě běhají malincí bílí králíčci, kvete milion druhů ruznobarevných kytek a dan nimi se na obláčko pohupuje moje kamarádka. Zvláštní, nechápala jsem co se to přes noc stalo s naším domem a zahradou a s celým světem, vždyť večer, když jsem šla spát se mi nezdálo nic podezřele divného. Vylezu si ke kamarádce na růžový obláček, bojím se, že jím propadnu. Kamrádka mě uklidní, že to není možné, že mohu propadnout pouze v případě, že nebudu věřit tomu, co se děje kolem nás. Letěli jsme nad naším městečkem, v rybnících a potůčku tekla čokoláda, domy byly z perníku, místo ptáků na nebi létali pečení holubi, po louce běhaly cukrové postavičky, stromy měly marcipánové listí a ten obláček, na kterém jsem seděla byl celý upředený z růžové cukrové vaty, místo plotů u domků stála obrovská lízátka, chodníky byly z buchet, a místo květů na kytičkách vysely barevně zdobené koláčky. Kamarádka mě najednou upozornila, že mám začít věřit všemu co kolem vidím, věřit tomu, že je to skutečné. Prý proto, že poletíme nad propastí zkoušky. Jmenuje se tak, protože se pozná kdo věří a kdo ne. Ten kdo neveří, ten do propasti propadne obláčkem a už ho nikdo nikdy neuvidí. Já se opravdu moc snažila věřit, ale protože jsem realistka, nedokázala jsem to. Vše kolem mi přišlo zhola nemožné. Propadla jsem mráčkem a padala do propasti... najednou se ozval drnčivý zvuk, nevěděla jsem co to je, ale vše kolem mně začalo postupně mizet... A najednou jsem se celá zpocená vzbudila v posteli v pokoji a zacvakla budík, otevřela jsem dveře od pokoje a zjistila jsem , že schodiště je na svém místě :D

Stále poprvé

7. září 2010 v 20:13 | AnDyNkA
Když se nad tím tak zamyslím tak člověk vlastně poprvé zažívá celý život.  Poprvé se nadechne, poprvé jde do školy, poprvé se zamiluje, poprvé zažije maturitní ples, poprvé jde do práce, poprvé zažije svatbu, poprvé má své vlastní bydlení, poprvé má děti, poprvé jde do důchodu, poprvé zažije svá vnoučata a poprvé ale taky naposledy zemře... A je toho mnohem víc... člověk musí vše jednou zažít, až na to je ten správný čas. A nevyhne se tomu i když si mnozí myslí, že ano. Já říkám , že pokud se tomu vyhnou jednou, podruhé se jim to nepovede. Člověk musí projít každým poprvé, aby mohl získávat nové poznatky, zkušenosti, vlastnosti, dotvářet si svou osobnost a s vé chování. Pokud jedno porvé zažijeme... získáme mnoho poznatků a zkušeností a posune nás to vždy dál a to k novému poprvé. Je to jako koloběh života, něco překonáme a přijde nová překážka...

Bouře v bouři :D

30. srpna 2010 v 17:09 | AnDyNkA
Bouře.... různorodé téma... nedá se s určitostí říct co se tím přesně myslí... může to být bouře jako přírodní úkaz nebo bouře jako hádka... bouře jako  jako duševní záležitost... já se budu spíš zabývat bouří vnitřní..tedy tou duševní... každý z vás už někdy určitě zažil boj sám se sebou...když člověk ví, že dělá něco špatně, tak jak by to být nemělo,nebo když se chce změnit k lepšímu odrazu svého vnitřního já Tak je to i se mnou, vím, že nejsem taková, jaká bych chtěla být.. a je to škoda protože v jádru jsem kamarádská a dobrá duše.. nerada lžu a jsem pilná a svědomitá...někdy mi ovšem mí blízcí říkávají, že mi tzv. RUPNE V KOULI a já jsem vzteklá, chovám se namyšleně, povýšeně, zle a nevím co ještě. Ráda bych to změnila a proto svádím boj sama se sebou, tedy se svou zlou povahou... chci být hodná milá a prostě taková jaká jsem v jádru duše... tak jak mě zná jen málokdo, jen ten komu věřím a komu dokážu otevřít svoje srdíčko... tak to je vše co bych k tomu chtěla říct... vím že ted si asi říkáte že nepíšu ani k tématu ale toto jsou spíš asociace na slovo BOUŘE to, co mě k tomu napadlo... a je to o tom vyjádřit svůj názor svým vlastním a osobitým stylem takže to tak dělám...komu se to nelíbí, at to nečte.. konec

Rodina na zabití

24. srpna 2010 v 17:00 | AnDyNkA
Dnešek je s mojí rodinou vážně děs. Přijeli domu a hned sem dostala od MLADSI segry vynadáno jakto že sem neumyla nádobí... Od tety sem byla nazvaná KRÁVOU jen proto ze sem ji rekla at me nechá na pokoji.... Mámin přítel mě seřval za to, že sem nešla hned pověsit prádlo... jasně podle něj musí bejt všecko hned :_( pět minut by ho zabilo blbečka... mám už tady toho všeho vážně plný brejle.... chcu pryč!!!! :(( a nebo je VYVRAŽIDIM to je ta druha možnost.... achjo za co to dneska zase mám??

MOJE MOTTO

8. srpna 2010 v 14:47 | AnDyNkA

,Lidé jsou na světě proto, aby se milovali,ne zabíjeli´´




FINSKY: "Ihmiset ovat maailmassa, koska sukupuoli, eikä tappaa.''
ANGLICKY: "People are in the world because of the sex, not kill.''
FRANCOUZSKY: «Les gens sont dans le monde en raison du sexe, pas tuer.''
CHORVATSKY: "Ljudi su u svijetu zbog spola, a ne ubiti.''
ITALSKY: "La gente nel mondo a causa del sesso, non uccidere.''
MAĎARSKY: "Az emberek a világon, mert a szex, nem megölni.''
NĚMECKY: "Die Menschen sind in der Welt wegen des Geschlechts, der nicht töten.''
PORTUGALSKY: "As pessoas estão no mundo por causa do sexo, e não matar.''
LOOOL JAPONSKY: "人々は、セックスのために、世界では、アールを殺すはありません。''
RUSKY: "Люди в мире из-за секса, а не убить.''
ŘECKY: «Οι άνθρωποι στον κόσμο εξαιτίας του φύλου, δεν σκοτώνουν.''
ŠPANĚLSKY: "La gente en el mundo por el sexo, no matar.''
A NAKONEC HEBREJSKY: "אנשים בעולם בגלל הסקס, לא להרוג.''

Nepochopím...

2. června 2010 v 12:24 | AnDyNkA
Ano mám maturitu. Jedna životní etapa je za mnou. Ale od té doby co je přítel v práci je to všechno jen a jen horší. Nezbývá žádný čas na náš vztah. Jo sice je tam dnes 1. den, ael já mám strašnej pocit, že to nebude dělat úplnou dobrotu. Má svoje auto což je v pořádku a chápu, že se o něj musí starat, ale to je i to pitomý auto důležitější než já?! Ne že bych mu cokoliv nepřála, ale nějak si na tu samotu nemůžu zvyknout. Asi budu muset co jinýho můžu dělat, když nejsou peníze tak jde láska stranou... Fakt vám řeknu, že bych to radši do konce června proseděla v tý pitomý škole. I tam toho je víc co dělat než sama doma, zvlášť když venku leje a já nemůžu ani ven ... Kamarádky postrádám, takže sem i tak víte kde Dneka se tu u mě po práci měl stavit, ale kvůli tomu pochroumanýmu blatníku nemůže. Pojede z práce rovnou domů. Říkám si, fakt super dnešek. Asi půjdu spát a bude... Nechce se mi nic dělat...

MÁM MATURU!

2. června 2010 v 8:20 | AnDyNkA
ahoj lidičky!!!! tak včera sem uspěšně ukončila střední...

JÁ MÁM TAK STRAŠNĚ OHROMNOU RADOST JUPÍÍÍÍ

A první část je za mnou...

27. května 2010 v 12:32 | AnDyNkA
Ahojec lidstwo...
Tak dneska sem domaturovala praktiku a je to fajn... mám 3ku...
Děkuji všem co mi drželi palečky...
Mám vás ráda...

Pomoooc...

26. května 2010 v 10:08 | AnDyNkA
Tak moje lidstvo...
dneska mi začíná praktická maturita... žeseš mi tam ale chce, v pul 12 tam plachtim ale řeknu vám tréma je šílená věc...dokonce ani na svou oblíbenou čokoládu nemám ani chuť ani pomyšlení... potřebuju podporu... potřebuju to zvládnout... a toho učení na ústní?? už nikdy víc.. sakra... přoč musíme maturovat jako poslední v celým městě?? už bych to ráda měla za sebou jako ti ostatní co už si válejí šunky doma a mají veget... :( :( ztim čauky
 
 

Reklama